„Jistě lze připustit, že kdyby v sobě Nový zákon neobsahoval žádné zázraky, bylo by mnohem snazší mu věřit ... potíž je však v tom, že pak už by nestál za to, aby mu někdo věřil.“ – J. Gresham Machen
Jako křesťané věříme, že veškerý hmotný svět (mikro- i makrosvět) je ucelený systém řídící se spolehlivými, dokonale nastavenými a navzájem harmonicky vyváženými zákony. Věříme, že tyto zákony nelze porušit působením síly, která sama náleží k tomuto systému. Jako křesťané však zároveň věříme v zázraky. Zázrak můžeme nejjednodušeji definovat jako „událost či jev porušující přírodní zákony“. Zázrak je způsoben zásahem síly existující vně tohoto systému. Jako křesťané věříme v existenci absolutního Boha, jehož moc je neomezená a stojí nad všemi přírodními zákony – které sama stvořila – a může do nich zasahovat kdykoli, kdy to Bůh uzná za potřebné. Chceme-li se zabývat zázraky, pomohou nám následující otázky:
1) Existuje Bůh?
2) Proč Bůh konal zázraky?
3) Může věda prokázat či vyvrátit zázrak?
4) Koná Bůh zázraky i dnes?
1) Existuje Bůh?
V části nazvané: Je rozumné věřit, že existuje Bůh? jsme předložili některé z důvodů, které nás vedou k pevnému přesvědčení, že víra v existenci Boha je racionální a stojí na velkém množství důvěryhodných důkazů, jejichž společná síla svědčí jednoznačně v neprospěch ateistického názoru. Pokud lze dojít ke spolehlivmu závěru, že absolutní Bůh existuje a že je tvůrcem tohoto světa, pak tento Bůh nepochybně může zasahovat do přirozených procesů a jevů tohoto světa způsobem, který se vymyká lidskému chápání i zkušenosti.
Pokud absolutní Bůh stvořil celý vesmír, tuto planetu a vše, co je na ní, jedná se o naprosto největší „zázrak“. Pokud Bůh mohl toto, pak jakýkoli zásah do toho, co stvořil, pro něj není nemožný. Bible popisuje jak „zázrak“ stvoření, tak i mnohé další záračné události, divy a znamení. I když jsme plně přesvědčeni o existenci Boha, který je schopen zázraky konat, je dobré vážně se zabývat jak důvěryhodností zápisů o zázracích, tak i důvody, pro které se zázraky děly. Argumenty, které při tom procházíme, mohou na jednu stranu upevnit rozumnou víru v pravdu, a na druhou stranu mohou ochránit před naivní vírou v cokoli, co falešní či oklamaní lidé za zázraky považují.
2) Proč Bůh konal zázraky?
Od okamžiku prvního lidského hříchu Bůh uskutečňuje cestu záchrany člověka, kterou postupně zjevuje lidem – nejprve v proroctvích, nakonec v plném vysvětlení této cesty – v evangeliu. Při naplňování plánu záchrany i při jeho zjevování Bůh používal zázraky jako znamení (očividný důkaz), že hovoří či jedná sám Bůh – buď osobně nebo skrze mluvčího, proroka. Bůh to dělal proto, aby jeho poselství bylo rozeznatelné od klamných či mylných názorů a učení člověka.
Bůh, Stvořitel přírodních zákonů má jako jediný nad těmito zákony moc. Dokázal je stvořit – dokáže je zneplatnit či pozastavit. Zázrak, jehož jsou lidé svědky, je jim znamením neboli potvrzením Božského zdroje (a tudíž pravdivosti a neomylnosti) slov mluvčího. Zázrak je okamžik, kdy Bůh využívá moci, jíž vládne jen on, aby pomohl, přesvědčil a ujistil, že koná a promlouvá Bůh.
Proto se také zázraky objevují nejvíce při klíčových dějinných okamžicích. Když Bůh vyvádí Izraelity z Egypta a tvoří z nich národ, kdykoli pak tento národ vyučuje a kárá skrze své proroky – skrze které zjevuje i proroctví o Mesiáši, když pozůstatek národa zachovává skrze babylónské zajetí, když pak přichází Mesiáš, Ježíš Kristus, a když ustanovuje své království skrze evangelium určené všem národům. Viz např. 2.Mojžíšova 5. až 14. kapitola; dále např.:
2.Mojžíšova. 4:1-9,30,31 „Aby uvěřili, že se ti ukázal Hospodin ... A tak jestliže ti neuvěří a nedají na první znamení, uvěří druhému znamení. Jestliže však neuvěří ani těmto dvěma znamením a neuposlechnou tě, nabereš vodu z Nilu a vyleješ ji na suchou zemi. Z vody, kterou nabereš z Nilu, se stane na suché zemi krev."... A Mojžíš učinil před očima lidu ona znamení. A lid uvěřil.
5.Mojžíšova 6:22 Před našimi zraky učinil Hospodin znamení a zázraky veliké...
Soudců 6:22 „Jestliže jsem opravdu našel u tebe milost, dej mi nějaké znamení, že se mnou mluvíš ty sám.“
Izajáš 7:14 Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel.
Daniel 2. až 4. kapitola.
Jan 2:23 A když byl na Velikou noc v Jeruzalémě, mnozí během toho svátku uvěřili v jeho jméno, když viděli zázraky, které dělal.
Jan 3:2 Nikodém... přišel k Ježíši v noci a řekl mu: "Rabbi, víme, že jsi přišel jako učitel od Boha, neboť nikdo nemůže dělat znamení, která děláš ty, není-li Bůh s ním."
Jan 10:25 Ježíš jim odpověděl: "Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které dělám ve jménu svého Otce, ty o mně vydávají svědectví.
Jan 12:37 A ačkoli před nimi udělal tolik zázraků, přece v něho neuvěřili...
Skutky 2:22 "Izraelité, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského, toho muže, kterého mezi vámi Bůh prokázal divy, zázraky a znameními, které skrze něho Bůh dělal uprostřed vás, jak sami víte...“.
Marek 16:20 A oni vyšli a kázali všude a Pán jim pomáhal a potvrzoval slovo znameními, která je doprovázela.
Skutky 2:43 Na každou duši tedy přišla bázeň a skrze apoštoly se dělo mnoho zázraků a znamení.
Skutky 5:12 Skrze ruce apoštolů se tedy dělo mezi lidem mnoho znamení a zázraků.
Skutky 4:16 Říkali: "Co s těmi lidmi uděláme? Všem přebývajícím v Jeruzalémě je přece známo, že se skrze ně stal zjevný zázrak, a my to nemůžeme popřít.
2.Korintským 12:12 Znamení apoštola byla mezi vámi vykonána ve vší vytrvalosti, ve znameních, divech i zázracích.
Bůh konal zázraky – skutky, kterých byl schopen jen on sám – proto, aby svědci zázraku mohli mít jistotu, že právě promlouvá a koná pravý Bůh.
Ježíšovy zázraky
Ježíš konal zázraky především proto, aby lidé věřili jeho tvrzením o sobě samém – že přichází shůry, z nebe (Jan 1:1,14; 8:23,24). „Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; alespoň kvůli těm samotným skutkům mi věřte" (Jan 14:11). Zázračná znamení byla viditelná a nepopiratelná (Jan 3:2), a na jejich základě pak lidé mohli uvěřit i tomu, co vidět nemohli (Jan 8:12,23). Nejlépe můžeme metodu fyzické demonstrace duchovní autority vidět v Markovi 2:1-12. Ježíš před zraky velkého počtu lidí říká ochrnutému muži, že mu odpouští hříchy. Lidem je zřejmé, že odpouštět hříchy může jen Bůh. Ježíš je Bůh, ale v lidském těle – a proto dokazuje zázrakem, že hříchy skutečně odpouštět může: „Abyste však věděli, že Syn člověka [= ten, kterého vidíte, Ježíš] má moc na zemi odpouštět hříchy“ – řekne ochrnutému: „Pravím ti, vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“ Všichni chápali, že každý může komukoli říci: ´odpuštějí se ti hříchy´. Protože nikdo si to nemůže ověřit, nikdo to nemůže vidět. Pokud však mluvčí v tom okamžiku přivede zcela paralyzovaného člověka do stavu plného zdraví, takže onen člověk okamžitě vstává a chodí, pak je to nepopiratelný důkaz pravdomluvnosti mluvčího. „Je snadnější říci ochrnutému: ´Odpouštějí se ti hříchy,´ anebo říci: ´Vstaň, vezmi své lože a choď?“ (Marek 2:9) Nikdo nemůže zázračně uzdravit ochrnutého (k okamžitému a plnému zdraví), pokud mu nedává zázračnou moc sám Bůh. Pokud Bůh tuto moc dal v souvislosti s Ježíšovým tvrzením, že může odpouštět hříchy, pak potvrdil pravdivost Ježíšových slov. Přesně tak uvažovali lidé v I. století, Ježíš na základě této logiky podával důkaz, a my bychom tuto důkazovou logiku měli přijímat i dnes.
Ježíš ve svých zázracích dokázal, že má moc nad:
a) duchovním světem (Matouš 8:16; 10:1; Marek 3:11) – vymítá démony, předává moc nad démony svým učedníkům, démoni jsou mu podřízení;
b) lidskou duší (Marek 2:5; Lukáš 7:48) – odpouští hříchy, a to plně: odpouští hříchy spáchané proti Bohu;
c) fyzikálními zákony (Marek 4:35-41; 6:48-51) – moc nad větrem, bouří, zákonem přitažlivosti;
d) časem (Jan 9:6-12; 2:7-11; Matouš 21:18-22) – moc zvrátit celoživotní degenerativní nemoc, urychlit kvašení a zrání vína, urychlit uschnutí neboli odumření stromu;
e) hmotou (Lukáš 9:10-17; Matouš 15:32-39) – tvoří hmotu, v tomto případě potravu;
f) prostorem (Jan 4:46-54) – uzdravuje na dálku, vzdálenost mu není překážkou;
g) smrtí (Lukáš 7:11-18; 8:49-55; Jan 11:17,38-44) – svým slovem křísí mrtvé,
má moc nad svou vlastní smrtí a vzkříšením (Jan 2:19-22; 10:17,18).
3) Může věda prokázat či vyvrátit zázrak?
Věda je snaha porozumět přírodě a jejím zákonům. Věda se může zabývat a dokáže pracovat pouze s materiálem „tohoto světa“, s platnými zákony, hmotou a energií a s poznanými fakty. Věda může experimentovat na základě teorií a představ – ale pouze ve fyzické sféře. Zázrak však představuje vstup nadpřirozené, duchovní síly do tohoto světa. Tato duchovní síla sama o sobě leží zcela mimo lidský dosah. Proto nelze zázraky vědecky ověřovat, zkoumat či laboratorně opakovat fyzikálními metodami. Jediným potvrzením zázraku zůstává očité svědectví. I kdyby se současní vědci té nejlepší pověsti stali svědky zázraku, mohli by pouze prohlásit: Viděli jsme to, stalo se to. Ale nemohli by to vědecky dokázat! Dnešní lidé by měli pochopitelně lepší prostředky např. k diagnóze slepého člověka a k pozdějšímu měření kvality zraku, kterého slepý zázračně nabyl. Ohledně průkaznosti svědectví by však neměli k dispozici nic víc než jen možnost dovolávat se pravdivosti svého svědectví: pravdivosti audio a video záznamů, apod. Ale samotný zázrak by prověřit (či dokázat) nemohli. Mohli by jen konstatovat zázračnou změnu. A přesně totéž dělají lidé, kteří zaznamenali svá svědectví o zázracích z minulých dob.
Odpověď na otázku: Jak lze uznat, že zázraky se skutečně odehrály? tedy spočívá v důvěryhodnosti svědků a v množství svědků. Nikoli v tom, zda byl zázrak nějak vědecky prokázán. Proto nám na otázku po věrohodnosti zázraků odpovídá věrohodnost a celková úroveň svědectví, které o zázracích vypovídá.
Příklad záznamu NZ zázraku:
Skutky 3:1-12,16; 4:5-14,21,22: Petr a Jan potom vstupovali v hodinu modlitby (to jest o deváté) do chrámu. A byl tam nesen jeden muž, chromý od lůna své matky, kterého každý den pokládali u chrámové brány zvané Krásná, aby ty, kdo vcházeli do chrámu, prosil o almužnu. Ten uviděl Petra a Jana, jak se chystají vejít do chrámu, a prosil je o almužnu. Petr však na něj s Janem upřel zrak a řekl: "Podívej se na nás." Pozoroval je tedy s očekáváním, že od nich něco přijme. Ale Petr řekl: "Stříbro a zlato nemám, ale co mám, to ti dám. Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!" Uchopil ho za pravou ruku a zvedl ho; a tehdy se jeho nohy a klouby ihned zpevnily. A když vyskočil, stál a chodil a vešel s nimi do chrámu, kde se procházel, poskakoval a chválil Boha. Všechen lid ho tedy viděl, jak chodí a chválí Boha, a poznali, že je to ten, který kvůli almužně sedával u chrámové Krásné brány, a byli naplněni děsem a úžasem nad tím, co se mu přihodilo. A když se ten uzdravený chromý držel Petra a Jana, seběhl se k nim všechen vyděšený lid do sloupoví zvaného Šalomounovo. Když to tedy Petr uviděl, promluvil k lidu: "Proč se tomu divíte, Izraelité? A proč se na nás tak upřeně díváte, jako bychom svou vlastní mocí nebo zbožností způsobili, že tento člověk chodí? ... Skrze víru ve jméno [Ježíše Krista] dalo jeho jméno sílu tomuto muži, kterého vidíte a znáte. Ano, víra, která je skrze něho, mu dala toto plné zdraví před očima vás všech. ... Druhého dne se pak stalo, že se v Jeruzalémě sešli židovští hodnostáři, starší a zákoníci, nejvyšší kněz Annáš i Kaifáš, Jan, Alexandr a všichni, kdo byli z velekněžského rodu. A když je postavili doprostřed, vyptávali se: "Jakou mocí a v jakém jménu jste to udělali?" Tehdy jim Petr, naplněn Duchem Svatým, řekl: "Vůdcové lidu a starší Izraele: Poněvadž jsme dnes vyslýcháni pro dobrý skutek při nemocném člověku, kterým byl uzdraven, ať je známo vám všem i všemu lidu Izraele, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, jehož Bůh vzkřísil z mrtvých, skrze toho stojí před vámi tento člověk zdravý. To je ten `kámen zavrženývámi staviteli, který se stal hlavním kamenem klenby´. A v nikom jiném není spasení, protože lidem není dáno jiné jméno pod nebem, v němž bychom měli být spaseni." Když tedy viděli Petrovu a Janovu smělost a shledali, že jsou to neučení a prostí lidé, divili se a poznali na nich, že byli s Ježíšem. A když viděli toho člověka, který byl uzdraven, jak stojí s nimi, neměli, co by proti nim řekli... A když nenalézali nic, za co by je potrestali, znovu jim pohrozili, a kvůli lidu je propustili; všichni totiž oslavovali Boha za to, co se stalo. A tomu člověku, na kterém se stal ten zázrak uzdravení, bylo přes čtyřicet let.
(Dále viz. Jaká je historická přesnost prověřitelných údajů? – K jakému procentu spolehlivosti dojdeme u údajů Nového zákona, které si můžeme ověřit z historie a archeologie? Jaká je důvěryhodnost svědků? – Jaké mravní hodnoty představují pisatelé Nového zákona, zda existují důkazy o jejich naivitě či nepoctivosti, jaká je jejich motivace?)
4) Koná Bůh zázraky i dnes?
V průběhu dějin se zázraky odehrávaly spíše sporadicky, Bůh je používal jen v určitých dějinných okamžicích a pouze z určitého důvodu – k potvrzení Božského zdroje (a tudíž pravdivosti a neomylnosti) slov mluvčího. Vyvrcholením Božího plánu spásy je historické období, kdy Bůh platí výkupné za člověka a po svém návratu do Nebes vytváří shromáždění (církev) neboli království těch, kteří následují vykupitele Ježíše Krista a jsou poslušni vůli jeho Otce. V tomto období se odehrává nejvíce zázraků. Boží zjevení člověku končí popisem těchto událostí, příkazy o tom, jak má smýšlet a jednat pravý Kristův následovník, a slibem druhého příchodu Krista (Titovi 2:11-14). Od tohoto období má celé lidstvo – každý jednotlivec, který hledá Boha – k dispozici „všecko, čeho je třeba k zbožnému životu“ (2.Petrův 1:3), „aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu“ (2.Timoteovi 3:17). Protože apoštolům byla zjevena „veškerá pravda“ (Jan 16:13) a lidem byla oznámena „celá Boží vůle“ (Skutky 20:27), není už nadále zapotřebí dalších zjevení, která by už byla jen opakováním zjevené pravdy.
Proroci byli mluvčími, vyslanci (apoštoly) Boha, a proto Bůh „jejich slovo potvrzoval znameními“ (Marek 16:20). Ve chvíli, kdy Bůh světu oznámil celou svou vůli a veškerou pravdu, rozhodl se neposílat světu již další proroky.
Bůh to také oznámil předem:
V onen den ... vyleji ducha milosti a proseb o smilování. Budou vzhlížet ke mně, kterého probodli... V onen den vytryskne pro dům Davidův i pro obyvatele Jeruzaléma pramen k obmytí hříchu a nečistoty. „V onen den,“ je výrok Hospodina zástupů, ... „vypudím ze země rovněž proroky a ducha nečistoty.“ Bude-li pak ještě někdo prorokovat, řeknou mu vlastní rodiče, otec i matka: „Nezůstaneš naživu, protože jsi ve jménu Hospodinově klamal.“ (Zacharjáš 12:8-13:9). „Onen den“ představuje vylití milosti Ježíše Krista skrze jeho oběť i poselství (NZ) o této oběti. V tomto „dni“ – v tomto období je zpřístupněno veškeré duchovní poznání všem národům, čímž je završeno prorokování a doprovodná zázračná znamení.
Láska nikdy nezanikne. Proroctví – ta pominou; jazyky – ty utichnou; poznání – to pomine. Neboť jen částečně poznáváme a částečně prorokujeme. Když však přijde to, co je dokonalé, pomine to, co je částečné ... Nyní poznávám částečně, potom poznám důkladně, jak jsem byl také sám poznán (1.Korintským 13:8-10). Pavel zde hovoří o plnosti poznání Boží vůle. Už Mojžíš řekl: „Jestliže jsem tedy nyní u tebe našel milost, dej mi poznat svou cestu, abych poznal tebe a našel u tebe milost“ (2.Mojžíšova 33:13). Proto může týž Pavel později psát: Nyní však, když jste poznali Boha, nebo spíše, když jste byli od Boha poznáni... (Galatským 4:9). Apoštol Jan: Podle toho víme, že jsme ho poznali, jestliže zachováváme jeho přikázání ... Píšu vám otcové, že jste poznali toho, který je od počátku ... Napsal jsem vám děti, že jste poznali Otce. Napsal jsem vám, otcové, že jste poznali toho, který jest od počátku (1.Janův 2:3,13,14). A Juda 3: ...abyste vytrvale zápasili o víru, která byla jednou [provždy] svěřena svatým.
Všem generacím přicházejícím poté, co byla zjevena veškerá pravda, je určeno, aby uvěřili „skrze jejich slovo“ – tedy skrze slovo apoštolů (Jan 17:20,21). „Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili“ Ještě mnoho znamení, která nejsou zapsaná v této knize, učinil Ježíš před svými učedníky. Tato však zapsána jsou, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu (Jan 20:29-31). Bůh nám sděluje, že nechal zapsat vše, co je k víře potřebné, a že je to zapsáno tak, abychom mohli uvěřit. Pokud nám k víře nestačí celý Nový zákon a všechna jeho svědectví, pak prokazujeme nedůvěru Božímu slovu a řadíme se mezi lidi, o nichž Ježíš vyslovil: Neposlouchají-li Mojžíše a proroky [= slovo Boží], nedají se přesvědčit, ani kdyby vstal někdo z mrtvých (Lukáš 16:31). Musíme mít na paměti, že zázraky samy o sobě k víře, jež je naplněna poslušností a vede ke spasení, nestačí. Mnoho lidí bylo svědky mnoha zázraků, a neuvěřili a nebyli zachráněni (Jan 12:37). Boží mocí ke spasení je evangelium, nikoli zázraky (Římanům 1:16), „neboť Boží slovo je živé a činné, je ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až do rozdělení duše a ducha... a je schopné rozsoudit myšlenky a postoje srdce“ (Hebreům 4:12).
V Bibli nemáme žádné svědectví o tom, že by Bůh konal zázraky pro někoho osobně, jako odpověď na nějakou osobní otázku či problém (manželství, zaměstnání, cesta do ciziny, misionářská práce, apod.), ani že by zázrakem stvrzoval svou lásku k jednotlivci nebo nějak zázračně vytvářel osobní víru jednotlivce. (To jsou většinou důvody, které v současnosti vedou lidi i celé skupiny k touze i přesvědčení, že byli svědky nějakého znamení, které jim Bůh dal.) Skutečnost, že Bůh někde způsobil zázrak, rozhodně neznamenala, že tím schvaluje veškeré konání a „svatost“ člověka či církve (např. Jidáš, Petrovo zapření a pozdější pokrytectví, situace v Korintské církvi).
Mnoho lidí dnes slibuje zázraky a zázračná uzdravení. Naivní a posléze zklamaní lidé pak opouštějí nejen tyto falešné učitele, ale i svou naději, víru a další hledání Boha. Mnoho lidí dnes prohlašuje, že skrze ně působí nadpřirozená moc – od různých skupin hlásících se ke křesťanství, přes různé větve hinduismu, buddhismu, až k šamanům, okultistům a vyznavačům woodoo. Mezi jejich praktikami není příliš veliký rozdíl. Většinou se jedná o prorocké rady osobního charakteru, o různé druhy extáze či transu, o verbální, ale nesrozumitelné projevy a o léčbu převážně nezjevných nemocí. Toto vše je přesným opakem toho, co zázračně konal Bůh. Dávejme si proto velký pozor na falešné učitele (proroky), kteří nemohou prokázat, že jejich poselství pochází od Boha, jejichž pochybné a chromé „zázračné“ projevy jsou spíše výsměchem a urážkou Boha než stvrzením jeho moci, a před nimiž nás Písmo dostatečně varuje: Matouš 7:15-20; 1.Jan 4:1; 2.Petrův 2:1-3; Skutky 20:29-31; Matouš 10:16.
Ne každý, kdo mi říká ´Pane, Pane´, vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce, který je v nebesích. Mnozí mi v ten den řeknou: ´Pane, Pane, copak jsme ve tvém jménu neprorokovali? Nevymítali jsme ve tvém jménu démony a nedělali jsme ve tvém jménu mnoho zázraků?´ A tehdy jim vyznám: ´Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mne, vy, kdo konáte nepravost!´
Matouš 7:21-23