CELÝ PŘÍBĚH
Dějiny zaznamenané v Bibli jsou především záznamem o tom, jak Bůh zasahoval do lidských dějin a jak vše vedl k příchodu Božího Syna a k záchraně člověka. Jinými slovy je to příběh člověka vyprávěný Bohem, jenž vše koriguje podle své vůle a ke svému cíli.
Na počátku Bůh stvořil celý vesmír a vše, co je v něm. Člověka vytvořil ke svému obrazu. Všechno, co Bůh stvořil, bylo dobré (1.Mojžíšova 1:1; 26-27; 31). S životem na zemi daroval Bůh člověku i možnost dosáhnout věčného života v duchovním a nepomíjitelném světě, kde přebývá on sám. Dal tak člověku možnost prožívat trvalou a plnou radost z bytí, jakou zná jen Bůh. Bůh je jediná bytost, která je dokonalá a absolutní. Všechny ostatní bytosti jsou stvořené, a tudíž závislé na Stvořiteli (ne absolutní). Úkolem člověka či smyslem celého života tedy je:
1) uznávat Boha jako stvořitele: [Boží] věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu – Římanům 1:19:20. Kdo k [Bohu] přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají – Hebreům 11:6b.
2) Hledat vůli svého Stvořitele, naučit se mu důvěřovat: Hledejte především [Boží] království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno – Matouš 6:33. Miluj Boha svého celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí – Matouš 22:37,38.
3) Podrobit se cele všem jeho zákonům a požadavkům: Boha se boj a jeho přikázání zachovávej, na tom u člověka všechno závisí – Kazatel 12:13. V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání – 1.Janův 5:3. Podřiďte se Bohu ... přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám – Jakub 4:7.
Bůh stvořil člověka se svobodnou vůlí a dalšími schopnostmi, na jejichž základě se každý člověk může svobodně rozhodovat a jednat v souladu, nebo naopak proti Boží vůli (tj. zákonům). Zároveň Bůh vyjádřil vůli svou: přikazuje, aby se mu člověk podřídil, aby hledal Boží vůli – dobro. Člověk není naprogramován volit ani konat dobro (stejně jako není naprogramován volit a konat zlo). Člověk musí sám, dobrovolně, dobro hledat, musí se učit rozpoznávat mezi zlem a dobrem, a pak a podle poznání jednat. Člověk dostal naprostou svobodu podřídit (nebo nepodřídit) svou nezralou vůli jedinému dokonalému vzoru – vůli Boha. Můžeme se nechat vyučit, zušlechtit a můžeme dorůstat velikosti a dokonalosti Boží vůle, nebo to můžeme odmítnout.
Boží vůle = zákon = dobro = svatost. Opakem, protikladem je svévole = bezzákonnost = zlo = hřích.
Všichni lidé se proti Božímu zákonu provinili: Všichni zhřešili a postrádají Boží slávu - Římanům 3:10-12; 23. Ačkoli [lidé] poznali Boha, neoslavili ho jako Boha ani mu neprojevili vděčnost, nýbrž upadli ve svých myšlenkách do marnosti a jejich nerozumné srdce se ocitlo ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale stali se blázny. ... Vyměnili Boží pravdu za lež, kořili se a sloužili tvorstvu více než Stvořiteli, jenž je požehnaný na věky – Římanům 1:21-23, 25.
Jednání, které je v rozporu s Boží vůlí, nazývá Bible HŘÍCHEM. Hřích je akt zla (myšlenkou, slovem nebo skutkem), který člověka odděluje od Boha, protože zlo je protikladem Boha, jenž je svatý a vůči zlu naprosto nekompromisní. Toto oddělení od Boha označuje Bible jako duchovní SMRT. (1.Mojžíšova 2:17; je to odpadnutí od svatosti, od původního záměru, pro který byl člověk stvořen.) Každý, kdo se dopouští hříchu, jedná proti zákonu Božímu, neboť hřích je porušení zákona - 1. Jan 3:4. Dokonaný hřích plodí smrt – Jakub 1:14,15. Mzdou hříchu je smrt - Římanům 6:23.
Už první dva lidé, Adam a Eva, zhřešili. Jejich hřích přinesl jim osobně stejné důsledky, jaké hřích přináší každému člověku: duchovní smrt. (1.Mojžíšova 2:17). Jelikož to však byli první lidé žijící ve světě, kde neexistovalo žádné zlo, jejich hřích přinesl důsledky i všem dalším generacím. (Hřích prvních lidí měl za následek Boží prokletí země, změnu kvality lidského života a oddělení člověka od stromu života neboli fyzické umírání, 1. Mojžíšova 3:16-19, 22-24).
Nejzávažnější na hříchu prvních lidí bylo, že pojedli ovoce ze „stromu poznání dobrého a zlého“ (1.Mojžíšova 2:17; 3:6). Dokud tak neučinili, osobně nepoznali, co je to zlo. („Poznání dobrého a zlého“ neznamená, že lidé nerozuměli, že Bohem zakázané jednání je zlé a že přináší zlé důsledky; znamená to pouze, že oni osobně nezakoušeli – nepoznávali zlo, protože ve světě ještě nebylo. Ačkoli osobně zlo nepoznávali – nezakoušeli na sobě jeho důsledky – měli svobodnou volbu zlo odmítnout a nepoznat.) Svou volbou upřednostnit vlastní vůli před vůlí Boha však vykonali skutek, skrze který vstoupilo zlo – hřích do tohoto světa (1.Mojžíšova 3:22; Římanům 5:12). Díky svému vlastnímu rozhodnutí lidé poznali, co je to zlo. Toto zlo nebylo možné odčinit nebo vymazat. Zlo vstoupilo do světa, do lidských dějin, do lidské paměti i vztahů, do vztahu mezi Bohem a člověkem, a tak zůstalo ve světě přítomno.
Všichni ostatní lidé se proto rodí do světa, v němž zlo už existuje. Proto se každý člověk dříve nebo později se zlem setkává, a pokud u něho zlo vyvolá touhu uspokojit své žádosti bez ohledu na Boží vůli, člověk se dostává do pokušení, nakonec zlu podléhá a hřeší. Kvůli vlastním hříchům se pak každý člověk ocitá v duchovní smrti: „... a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili“ – Římanům 5:12. Žádný člověk nemiluje dobro a Boží vůli natolik, aby vždy a za všech okolností upřednostnil dobro nad zlem, tedy Boží vůli nad vůlí svou. Každý hřeší.
Pro člověka je to bezvýchodná situace. Člověk se může svobodně rozhodnout – a oddělit se od Boha (zhřešit), ale už se nemůže sám z vlastních sil či rozhodnutí k Bohu vrátit. Člověk sám nemůže vymazat hřích. Není v lidských silách odčinit či vymazat vykonaný skutek, ani není v lidských silách zaplatit za vykonané zlo jakkoli „velikým“ dobrem či množstvím dobra. Pokud by to záleželo jen na člověku, pak by zůstal uvězněn ve svém hříchu a ve smrti. ... „Kdo tedy může být zachráněn?“ Ježíš na ně upřeně pohlédl a řekl jim: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno“- Matouš 19:25,26.
Přes veškerý lidský hřích Bůh člověka stále neskonale miluje. Proto Bůh sám na sebe bere „odpovědnost“ za záchranu člověka. Bůh přichází s plánem záchrany, pak jej zjevuje, a nakonec sám uskutečňuje. Od člověka žádá, aby to přijal, důvěřoval a aby jednal podle pokynů k záchraně.
Jedině všemohoucí, dokonale svatý a věčný Bůh může napravit či vyřešit problém lidského hříchu. Jedině on je tak mocný. A Bůh už před stvořením světa věděl, že to bude on sám, kdo člověka zachrání (Efezským 1:4; 2.Timoteovi 1:9). Bůh se před stvořením světa rozhodl, že vstoupí do tohoto světa a v podobě člověka na sebe vezme všechny lidské hříchy, podstoupí smrt – a následně vítězně vystoupí ze smrti k věčnému životu. Bůh ve své vševědoucnosti věděl, jak většina lidí na jeho příchod zareaguje: bude odmítnut, zesměšňován, pokořován, mučen a nakonec zabit. Znalost těchto věcí však Boha nezastavila ani v jeho rozhodnutí člověka stvořit ani v jeho rozhodnutí sestoupit k člověku na zem a zemřít pro něj. Naopak, Bůh ve své moudrosti a lásce určil, že se právě jeho smrt v lidském těle stane záchranným aktem pro člověka.
Svým životem a svou smrtí tak Bůh uskutečnil všechny tyto věci:
1) Ukázal lidem velikost Boží lásky a ochotu se za člověka obětovat: Jan 3:16; 15:12-13; Jan 10:11; 1.Jan 4:9-11; Filipským 2:5-7
Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako já jsem miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.
Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí život za své ovce.
V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život.
V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.
2) Naplnil spravedlnost – hřích byl potrestán smrtí, ale smrtí Božího Syna, ne člověka: Římanům 6:23; 8:3-4; 5:8; Efezs. 2:9; Žalm 49:8-9; Galat. 3:13
Mzdou hříchu je smrt.
Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích, a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.
Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.
Nikdo nevykoupí ani bratra, není schopen vyplatit Bohu sám sebe. Výkupné za lidský život je tak velké...
Ale Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe...
3) Člověku byla darována milost – člověk byl vykoupen: Římanům 6:23; Efezským 1:7-81; 2:5; 1.Petr 1:18-19
Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost, kterou nás zahrnul...
... Milostí jste spaseni!
Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života... nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž převzácnou krví Kristovou. On jako beránek bez vady a bez poskvrny, byl k tomu předem vyhlédnut před stvořením světa...
4) Vysvobodil člověka z duchovní smrti a z moci ďábla nad člověkem: 2.Timoteovi 1:10; Hebreům 2:14,15; 1.Janův 3:8; Jan 16:11
[Ježíš Kristus] zlomil moc smrti.
....svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž ďábla, a tak vysvobodil ty, kdo byli strachem před smrtí drženi po celý život v otroctví.
Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil činy ďáblovy.
On [Duch pravdy] přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud: … soud v tom, že vládce tohoto světa je již odsouzen.
5) Podal důkaz o tom, že Kristus je jediným duchovním vůdcem, Pánem a soudcem celého lidstva: Skutky 17:31; 4:12; Filipským 2:9-11
[Bůh] ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže [Ježíše Krista], kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých.
Ježíš ... se stal kamenem úhelným. V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni.
Bůh ho vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí – a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.
6) Sjednotil lidstvo pod jednu víru, do jednoho duchovního národa: Jan 10:16; Efezským 4:2:17,18; 4,5; 1:9,10; Izajáš 2:2
... a bude jedno stádo, jeden pastýř.
Přišel a zvěstoval mír, mír vám, kteří jste dalecí, i těm, kteří jsou blízcí. A tak v něm smíme obojí, židé i pohané, v jednotě Ducha stanout
před Otcem.
Jedno tělo a jeden Duch, k jedné naději jste byli povoláni; jeden je Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech...
... nám dal poznat tajemství svého záměru, svého milostivého rozhodnutí, jímž si předsevzal, že podle svého plánu, až se naplní čas,
přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu.
I stane se v posledních dnech, že se hora Hospodinova domu bude tyčit nad vrcholy hor, bude povznesena nad pahorky a budou k ní
proudit všechny pronárody.
7) Ve vítězství nad zlem hříchu a smrti poskytl předobraz konečného vítězství nad veškerým zlem: 1.Korintským 15:23, 26, 54; Zjevení 20:10; 21:3,4
První vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho... Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt. ... A když pomíjitelné obleče nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost, pak se naplní, co je psáno: Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil!
A jejich svůdce, ďábel, byl uvržen do jezera...
Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.
Bůh demonstruje neomezenou, nekonečnou moc své dobroty, když ten nejhanebnější skutek lidstva – vraždu jediného Božího Syna, obrací ve prospěch lidstva, k jeho záchraně. Toto vše vysvětluje v Novém zákoně. Jako lidé musíme tuto pravdu „pouze“ přijmout. Bůh „...chce, aby všichni lidé byli zachráněni a přišli k poznání pravdy“ – 1. Timoteovi 2:3. Bohem zjevená „pravda vás učiní svobodnými“ od hříchu, pravda zachraňuje – Jan 8:32. Veškerá pravda potřebná k záchraně člověka je koncentrovaná v evangeliu zapsaném v Novém zákoně (Jan 14:25; 16:13; Skutky 20:27). Člověk sám není schopen vymyslet cokoli lepšího a vznešenějšího nad to, co přichází od Boha. Jedinou možností je přijmout pravdu (vysvětlení všech podstatných věcí) tak, jak ji nabízí Bůh, což znamená přijmout evangelium Nového zákona. „Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas“ – Jan 18:37. Přijetí Boží pravdy člověk projevuje
1) vírou, důvěrou v Boží autoritu: Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen (Marek 16:16). Bez víry... není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají (Hebreům 11:6). Naléhal jsem na Židy i Řeky a vyzýval je, aby se obrátili k Bohu a uvěřili v našeho Pána, Ježíše Krista (Skutky 20:21).
2) pokáním, obrácením k Bohu: Pravím vám, nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete (Lukáš 13:3,5). Bůh nyní zvěstuje všem, ať jsou kdekoliv, aby této neznalosti litovali, a obrátili se k němu ( Skutky 17:30). Pán ... si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání (2.Petrův 3:9). Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi, obnovte se duchovním smýšlením, oblecte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy (Efezským 4:22-24).
3) křtem, obmytím z hříchů: ... To je předobraz křtu, který nyní zachraňuje vás (1.Petrův 3:21). Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů (Skutky 2:38) …dej se pokřtít, abys byl obmyt ze svých hříchů (Skutky 22:16).
4) životem v pravdě, podle pravého poznání: ... víra bez skutků není k ničemu (Jakub 2:20). „Ne každý, kdo mi říká ´Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích“ (Matouš 7:21; 12:50; Lukáš 6:46). A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala v důkladnějším poznání a ve vší vnímavosti; abyste uměli rozpoznat to, na čem záleží a byli čistí a bezúhonní pro den Kristův, naplněni ovocem spravedlnosti (Filipským 1:9-11). ... s bázní a chvěním uvádějte ve skutečnost svou záchranu (Filipským 2:12b). Žijte jako děti světla – ovoce světla je ve veškeré dobrotě, spravedlnosti a pravdě – zkoumejte, co se líbí Pánu, a nemějte žádnou účast na neplodných skutcích tmy, spíše je usvědčujte (Efezským 5:8-11). Kdo však zachovává jeho slovo, v tom se skutečně láska Boží stala dokonalou. ... To je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho příkázání; a jeho přikázání nejsou těžká (1.Janův 2:5,3). Proto tedy, bratři, stůjte pevně a držte učení, která jsme vám předali a kterým jste byli vyučeni, ať už slovem nebo dopisem (2.Tesalonickým 2:15). Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho Božská moc... proto také vynaložte všecku snahu na to, abyste ke své víře připojili ctnost, k ctnosti poznání, k poznání zdrženlivost, k zdrženlivosti trpělivost, k trpělivosti zbožnost, k zbožnosti bratrskou lásku. Máte-li tyto vlastnosti a rozhojňují-li se ve vás, nezůstanete v poznání našeho Pána Ježíše Krista nečinní a bez ovoce... Tak se vám široce otevře přístup do věčného království našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista (2.Petrův 1:3-11).
Ačkoli byla Bible psaná asi patnáct století, vypráví nám jeden příběh. Na počátku vidíme svatého Boha v přímém společenství s člověkem. Bůh a člověk jsou v přímém kontaktu, člověk je dobrý, svatý a žije věčně – má přístup ke stromu života.
Pak přichází hřích. Bůh vede zápas o záchranu člověka, který kulminuje v jeho osobní oběti za hříšný svět. Lidé věří, překonávají sami sebe, své zlé sklony a následují svého Boha, Stvořitele a Spasitele.
Na konci vidíme tentýž obraz, jen v duchovním, už neporušitelném světě: Bůh má přímé společenství s člověkem; člověk je dobrý, svatý a žije věčně – má přístup ke stromu života. Člověk se svobodně rozhodl a zvolil Boha. Vybral si jeho dokonalou, svatou vůli, jeho dobro, jeho lásku a jeho pozvání k věčnému životu.
„Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec, první i poslední." Blaze těm, kteří plní jeho přikázání, aby měli právo na strom života a mohli vstoupit branami do města. Venku však zůstanou psi, čarodějové, smilníci, vrahové, modláři a každý, kdo miluje a provozuje lež. "Já, Ježíš, jsem poslal svého anděla, aby vám v církvích svědčil o těchto věcech. Já jsem ten kořen a rod Davidův, jasná a jitřní hvězda." A Duch i Nevěsta říkají: "Přijď!" A ten, kdo slyší, ať řekne: "Přijď!" A kdo žízní, ať přijde, a kdo chce, ať zdarma nabere vodu života – Zjevení 22:13-17.
To je celý příběh, jak ho poznáváme z Božího zjevení, z Bible. Záleží jen na nás, zda se rozhodneme být těmi, „kteří plní jeho přikázání, aby měli právo na strom života a mohli vstoupit branami do města“. Nebo si sami zvolíme zůstat venku jako „psi, čarodějové, smilníci, vrahové, modláři a každý, kdo miluje a provozuje lež“.
Jiná, třetí možnost není. Žádný další, alternativní příběh o člověku a Bohu nám Bůh nezjevil.