Ježíš Kristus je největším duchovním Učitelem všech dob. Ježíš Kristus je duchovním Vůdcem, který pozvedl celé lidstvo a změnil dějiny. Profesor Adolph Harnack při svých přednáškách na univerzitě v Berlíně řekl: „Měli bychom se rozhodnout, jaký vztah k [Ježíši] zaujmeme. Vzhledem k současným znalostem dějin nemůže nikdo popřít, že to byl právě on, kdo pozdvihl lidství na jeho vyšší úroveň ... Můžeme dodat jen jediné: bez ohledu na to, jakou pozici vzhledem k Ježíši a jeho poselství zaujímáme, faktem zůstává, že hodnota lidské rasy stoupla právě díky němu.“
“Vy si nenechte říkat ´Rabi´, protože máte jednoho Učitele, Krista, a vy všichni jste bratři...
Také si nenechte říkat ´Vůdcové´, protože máte jednoho Vůdce, Krista“ – Matouš 23:8-10.
Ježíš Kristus je
- historickou postavou
- Bůh
- Spasitel světa
- Učení Ježíše Krista – Kázání na hoře
a) Ježíš Kristus je historickou postavou
Ještě i dnes se někteří lidé domnívají, že Ježíš Kristus je smyšlenou postavou. Je to omyl vycházející z neznalosti faktů: život
Ježíše Krista zapsali čtyři pisatelé. O jednom z nich, lékaři Lukáši, vyslovil renomovaný dějepisec a archeolog sir W. Ramsay: „Lukáš je prvotřídní historik. Co se týče důvěryhodnosti, je historie psaná Lukášem nepopiratelná.“ Lukáš v obou svých dílech (Evangeliu a Skutcích) neudělal jedinou historickou, faktografickou či zeměpisnou chybu. Tento Lukáš začíná své zápisy slovy: I když se již mnozí pokusili sestavit vyprávění o událostech, které se mezi námi naplnily, jak nám je předali ti, kteří se od počátku stali očitými svědky a služebníky Slova, rozhodl jsem se také já, když jsem vše znovu pečlivě prozkoumal, že ti to po pořádku vypíši, vznešený Theofile, abys plně poznal spolehlivost těch věcí, kterým jsi byl naučen – Lukášovo evangelium 1:1-4. Je možné, aby tento puntičkářsky pečlivý a přesný pisatel celou dobu psal o postavě ze své současnosti, která „nikdy neexistovala“?
Mimobiblické zmínky o Ježíši Kristu:
Josephus (70-100 n.l.): píše, že byl nazýván Kristus. Měl bratra Jakuba. „V té době byl Ježíš, mudrc... Pilát ho odsoudil
ke kříži... Doposud sekta křesťanů, pojmenovaná po něm, neustala.
Elíezer (90-100): zmiňuje o Kristu, že tvrdil, že je Bůh a že odejde a vrátí se.
Babylónský hovoří o tom, že Ježíš (Ješu) dělal kouzla. Na svátek Paschy byl pověšen.
Talmud
Tacitus (115-117) píše, že křesťané měli své jméno od Krista, který byl popraven podle soudu Pontia Piláta (26-36 n.l.) za vlády
Tiberia.
Plinius (112) zmiňuje, že Kristovi následovníci ho uctívali jako Boha.
Plinius i Tacitus hovoří o následovnících, kteří se nazývají křesťané. Velké množství jich bylo v Římě a Bytýnii.
„Kristus... zůstává výlučný mezi všemi hrdiny historie. Představuje pro nás neřešitelný problém, pokud nepřiznáme, že byl někým víc než jen člověkem, že byl věčným Synem Božím“ – Philip Schaff, historik.
b) Ježíš Kristus je Bůh
Už proroctví ve Starém zákoně hovoří o Spasiteli, který jednou přijde, jako o Bohu:
Izajáš 9:6 prorokuje, že jeho jméno bude „Zázračný rádce, Silný Bůh, Věčný Otec, Kníže pokoje“.
Izajáš 35:4-10 o něm prorokuje: „Hle, váš Bůh přichází s pomstou, Bůh, který odplácí, vás přijde spasit.“ (= Matouš 11:3-5).
Micheáš 5:2 „A ty, Betléme Efratský... z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných.“
NZ označuje Ježíše Krista jako Boha
Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh (Jan 1:1).
Tomáš [Ježíši] odpověděl slovy: „Můj Pán a můj Bůh.“ (Jan 20:28).
Z [Izraelců] pochází podle těla Mesiáš, který je nade vším, Bůh požehnaný na věky (Římanům 9:5).
... Kristus Ježíš, který jsa v podobě Boží, nelpěl na tom, že je roven Bohu (Filipským 2:6).
... zjevení slávy velikého Boha a našeho Zachránce Ježíše Krista (Titovi 2:13).
... spravedlností našeho Boha a Zachránce Ježíše Krista (2.Petrův 1:1).
... který zjevil své slovo ke zvěstování, které mi bylo svěřeno podle příkazu našeho Zachránce Boha ... pokoj od Boha Otce a Krista
Ježíše, našeho Zachránce (Titovi 1:3,4).
Ježíš je ztotožňován s Bohem Izraelitů, Jsem, který jsem
„Já jsem ten, který jsem.“ Izraelitům řekneš toto: ´Já jsem´ mě poslal k vám.“ (2.Mojžíšova 3:14)
= Jan 8:24, 58; 18:5,6, Ježíš tímto jménem označuje sebe.
„Mé oči uviděly Krále, Jahva Sabaot“ (Izajáš 6:5)
= Jan 12:37-41, inspirovaný pisatel to vztahuje na Ježíše Krista.
„Jahve, slyš mou modlitbu... Už pradávno jsi dal zemi základy a nebesa jsou dílem tvých rukou, ona pominou, ty zůstáváš...
ty jsi týž, bez konce jsou tvá léta.“ (Žalm 102:2, 26-28)
= Hebreům 1:8-12, inspirovaný pisatel to vztahuje na Ježíše Krista.
Za svatého prohlásíte Jahva Sabaot... on bude svatyní, skalou, která povede k pádu, kamenem úrazu pro oba Izraelovy domy. = 1.Petr 2:6-8, Skutky 4:11, inspirovaní pisatelé to vztahují na Ježíše Krista.
Existuje jen jeden Bůh, jeden Stvořitel, jeden Pán
Bůh
„Já jsem první i poslední, kromě mne žádného Boha není ... Což je Bůh kromě mne?“ (Izajáš 44:6,8).
Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh (Jan 1:1).
Stvořitel
„Já jsem Hospodin, já konám všechno: sám nebesa roztahuji, překlenul jsem zemi. Kdo byl se mnou? ... Zemi jsem učinil já, já jsem vlastníma rukama roztáhl nebesa“ (Izajáš 44:24; 45:12).
Všechno povstalo skrze ně [Slovo = Kristus] a bez něho nepovstalo nic, co jest (Jan 1:3).
O Synovi: ...Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi, i nebesa jsou dílem tvých rukou (Hebreům 1:10).
Což nás nestvořil jediný Bůh? (Malachiáš 2:10).
Pán
Je ... jeden Pán, jeden Bůh a Otec všech (Efezským 4:4-6).
...my přece víme, že je jediný Bůh Otec, od něhož je všecko, a my jsme tu pro něho, a jediný Pán Kristus, skrze něhož je všecko, i my jsme skze něho (2.Korintským 8:6).
„Svatý, svatý, svatý, Pán Bůh Všemohoucí, ten, který byl a který jest a který přichází“ (Zjevení 4:8).
„Já jsem Alfa i Omega,“ praví Pán Bůh, Ten, který jest a který byl a který přichází, ten Všemohoucí (Zjevení 1:8).
Pán Bůh je bude osvěcovat a budou kralovat na věky věků (Zjevení 22:5).
„Řekl Hospodin mému Pánu...“ David nazývá Mesiáše Pánem (Matouš 22:44-45; Žalm 110:1).
Ježíš řekl ... „Vy mne nazýváte Učitelem a Pánem, a dobře pravíte; jsem jím“ (Jan 13:13).
Ježíš je označován jako Boží Syn –
Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží (Jan 1:34; 5:25; Matouš 27:43,54; Marek 1:1; 3:11; Lukáš 1:35, atd).
... to Svaté, co se z tebe narodí, bude nazváno Syn Boží (Lukáš 1:35).
Kdo vyzná, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu (1.Jan 4:15).
– tedy někdo, kdo je téže podstaty jako Bůh Otec
Kdo vidí mne, vidí Otce... Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? (Jan 14:9,10).
Já a Otec jsme jedno (Jan 10:30).
Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl (Filipským 2:6).
V Kristu je přece vtělena všechna plnost Božství ( Koloským 2:9).
Syn ... je září [Boží] slávy a otiskem jeho podstaty (Hebreům 1:3).
Vztah Otec – Syn má demonstrovat nejsilnější pouto lásky a úcty, blízkost, nerozlučnost, dokonalý soulad. Označení „Boží Syn“ v žádném případě neznamená, že Ježíš je jakýmsi v pořadí druhým, vytvořeným Bohem. To je pohanská představa. Židovská i křesťanská Písma přísně vyučují, že Bůh je jen jeden – 5.Mojžíšova 6:4; Matouš 4:10; Marek 12:29,32 a že nikdy žádný Bůh nevznikl, Bůh je věčný – Izajáš 43:10,11; 40:28. Označení „Boží Syn“ se také nevztahuje na Ježíše v jeho předlidské existenci, kde je označován jako „Logos“ (Slovo) – Jan 1:1,14; Lukáš 1:2; 1.Jan 5:7. Písmo uvádí, že tituly „Otec“ a „Syn“ či vztah Otec – Syn netrvá od věčnosti, ale nastává teprve v lidské historii: Já mu budu Otcem a on mi bude Synem – 2.Samuelova 7:14; Hebreům 1:5. „... co se z tebe narodí, bude nazváno Syn Boží“ (Lukáš 1:35). Ježíš tento titul získává při fyzickém zrození, proto i výraz „jednorozený“ – Jan 1:14,18; 3:16,18; 1.Jan 4:9 se týká Ježíšova pozemského zrození v těle. Také výraz „zplozen“ ve vztahu k Synu je uváděn výhradně v souvislosti se vzkříšením (Skutky 13:33), vyvýšeným postavením (Hebreům 1:5 - vyšší než andělé; Hebreům 5:5 - věčný velekněz) a usednutím po Boží pravici (Žalm 2:7 - vládce, král), ...podle Ducha svatosti byl vzkříšením z mrtvých ustanoven za Syna Božího v moci... Římanům 1:4. Tvrzení, že Slovo bylo stvořeno kdysi ve věčnosti, kdy se také stalo Synem Božím, odporuje biblickému učení.
Ježíši Kristu jsou přisouzeny tituly a pocty, které náležejí jen Bohu
První a poslední
„Já jsem první i poslední“ – Jahve, (Izajáš 44:6).
„Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec“ – Bůh, (Zjevení 22:13).
„Já jsem první i poslední“ – Ježíš Kristus, (Zjevení 1:17).
Král králů
Král králů a Pán pánů ... on přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí neviděl a nemůže uvidět – Bůh, (1.Timoteovi 6:14-16).
Na plášti a na boku má napsáno jméno: Král králů a Pán pánů – Ježíš Kristus, (Zjevení 19:16).
Soudce celého lidstva
Veškeré dílo Bůh postaví před soud (Kazatel 12:14).
Jejich jména jsou zapsána v nebi, a před Bohem, soudcem všech (Hebreům 12:23).
Všichni přece staneme před soudnou stolicí Boží (Římanům 14:10).
Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud dal do rukou Synovi, aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce (Jan 5:22,23).
Vždyť se všichni musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým (2.Korintským 5:10).
Klanění
Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat (Matouš 4:10; 5.Mojžíšova 6:13).
Padl jsem k nohám anděla, ... abych se mu poklonil. Řekl mi: „Varuj se toho! ... Bohu se pokloň (Zjevení 22:8,9).
Když uvádí Prvorozeného [Ježíše Krista] do světa, praví: ´Ať se mu pokloní všichni andělé Boží´(Hebreům 1:6).
Jeden z nich, když uviděl, že je uzdraven, se vrátil a velikým hlasem oslavoval Boha; padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu ... Ježíš na to řekl: „...Kde je těch devět? Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal chválu Bohu?“ (Lukáš 17:15-19).
...malomocný klaněl se mu a říkal: „Pane, kdybys chtěl, jsi mocen mne očistit.“ On vztáhl ruku... a řekl: „Chci, buď očištěn.“ (Matouš 8:2-3).
... jeden z představených synagógy klaněl se mu... (Matouš 9:18).
Petr... padl k Ježíšovým kolenům a řekl: „Odejdi ode mne, Pane, protože jsem hříšný člověk (Lukáš 5:8-9).
NZ uvádí množství případů, kdy se lidé klanějí Ježíši a on to přijímá, zatímco apoštolové či anděl striktně odmítají, aby se jim někdo poklonil. Ježíš byl monoteistickým Židem, který se pohyboval v přísně monoteistickém prostředí, žádal, aby byl uznáván jako Pán a Učitel (rabbi, mistr), byl svému okolí dokonalým příkladem a nikdy nezhřešil. Skutečnost, že v monoteistickém prostředí – poté, co sám prohlásil, že klanět se lze jen Bohu – tuto poctu přijímá, znamená, že Ježíš se identifikuje jako Bůh, kterému je správné se klanět. (Z pohledu společnosti byl Ježíš prostým člověkem bez jakéhokoli společenského postavní, titulu či úřadu, byl samozvaným rabínem – jako takový neměl sebemenší právo dovolit lidem, aby se mu klaněli. Každý židovský rabín by něco takového považoval za rouhání. Ježíš to přijímal a tázal se: „Kdo z vás mne usvědčí z hříchu?“ - Jan 8:46.)
Víra
„Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít“ (Jan 11:25).
Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi (Jan 1:12).
„Kdo věří v Syna, má život věčný“ (Jan 3:16,18,36).
„Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít“ (Jan 11:25,26).
Víra je základním kamenem ke spasení pro každého člověka: Bez víry není možné zalíbit se Bohu (Hebreům 11:6). Je nemyslitelné, aby ústřední postavou víry byl kdokoli jiný či menší než jediný pravý Bůh. Celý NZ je soustředěn na to, abychom si vytvořili víru v Ježíše Krista – jeho jméno je kázáno, v jeho jméno je nutno uvěřit, kdo vzývá jeho jméno a nechá se pokřtít v jeho jméno, je zachráněn. Ježíš Kristus není nad Boha Otce, víra v Krista nevylučuje ani nanahrazuje víru v Boha Otce. Musíme věřit v Boha Otce i v jeho jediného Syna. „Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, kdo mne poslal. A kdo vidí mne, vidí toho, kdo mne poslal“ (Jan 12:44,45; 17:3). Kdyby však Ježíš nebyl Bůh, pak by mohl žádat jen víru v Boha Otce, nikoli v sebe; nemohl by víru v sebe stavět na roveň víře v Boha a jako rozhodující faktor spasení. Ježíš se však vůbec nestaví do role prostředníka (jako byl např. Mojžíš), který vysvětluje, jak věřit v Boha. Ježíš se staví do role cíle či ústředního subjektu víry. Představa, že by obsahem spasitelné víry mohla být i jiná bytost než sám Bůh, bytost, která není původcem, udržovatelem a naplněním života, je v přímém rozporu s celou Biblí. Nikde ve Starém ani Novém zákoně neexistuje náznak myšlenky, že by člověk mohl svou víru zaměřit na kohokoli jiného než na Boha. Ústřední postavou víry nemůže být ani člověk (Jeremjáš 17:5), ani anděl (Hebreům 1:1-14; 2:5), protože jsou stvořenými bytostmi – a proto ani jakákoli jiná stvořená bytost nemůže požadovat víru v sebe. Ježíš Kristus však víru v sebe požaduje. „Jestliže neuvěříte, že Já Jsem, zemřete ve svých hříších“ (Jan 8:24).
Sláva
Já jsem Jahve, to je mé jméno! Jinému nedám svou slávu... Jinému nedám svou slávu (Izajáš 42:8; 48:11).
Syn člověka přijde v slávě svého Otce ... a tehdy odplatí každému, podle jeho jednání (Matouš 16:27).
Syn člověka přijde ve své slávě a budou před něho shromážděny všechny národy (Matouš 25:31,32).
Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět (Jan 17:5).
Ať hledí na mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval již před založením světa (Jan 17:24).
Jako křesťané věříme, že Ježíš Kristus, jediný prostředník mezi Bohem a člověkem, je sám Bohem, který přebývá v lůně Boha Otce; a oba jsou jeden Bůh a jeden duchovní Pán (a současně Syn není Otec a Syn není vyšší než Otec). Bůh zdůrazňuje, že je jeden, nikdo mu není roven, nikdo není jako On, nikdo se mu nepodobá a nikomu nedává svou slávu. Ten, který vstoupil do světa, má vše, co charakterizuje Boha. Proto chápeme, že Ježíš Kristus je součástí jediného Boha. Pokud bychom ho chápali jako bytost existující vně, mimo Boha, bytost od Boha oddělenou, museli bychom věřit ve dva Bohy, což je biblicky přísně zakázaná myšlenka. Celé Písmo vyučuje monoteismu. Pokud Ježíš nebyl Bůh, pak NZ učí v rozporu s monoteistickým náboženstvím.
Přede mnou nebyl vytvořen Bůh a nebude ani po mně (Izajáš 43:10b).
Já jsem první i poslední, kromě mne žádného Boha není. Kdo je jako já? Jen ať se ozve! (Izajáš 44:6,7).
Kdo v oblacích se může Hospodinu rovnat? Kdo z Božích synů se podobá Hospodinu? Hospodine, Bože zástupů, kdo je jako ty? (Žalm 89:7, 9).
Souhrnná svědectví Bible o Ježíši Kristu:
Je Bůh (Jan 1:1; 20:28)
Je stále týž, je věčný (Hebreům 1:9; 7:3; 13:8)
Je roven Bohu (Filipským 2:6)
Je První i poslední (Zjevení 1:17)
Je počátek všeho stvoření (Zjevení 3:14; viz 21:6; 22:13)
Existuje v podobě Boží (Filipským 1:6)
V něm byla vtělena veškerá plnost Boží (Koloským 2:9)
Musejí se mu klanět všichni andělé Boží (Hebreům 1:6)
Sedí po pravici Boha, na Božím trůnu (Skutky 2:33; Zjevení 3:21)
Kraluje na věky (Daniel 7:14; Zjevení 5:13)
Jeho trůn je věčný (Hebreům 1:8; Zjevení 22:1)
Je Stvořitelem všeho, co existuje (Jan 1:3; Hebreům 1:10)
Vše bylo stvořeno pro něho a skrze něho (Koloským 1:16; Římanům 11:36)
Vše nese mocí svého slova (Hebreům 1:3)
On předchází všechno, všechno v něm spočívá (Koloským 1:17)
Je nade vše (Jan 3:31; 8:23)
Vše mu patří (Matouš 11:27; Jan 16:15)
Má veškerou, neomezenou moc (Matouš 28:18; Jan 4:35; Hebreům 2:8; Filipským 3:21)
Požaduje bezvýhradné následování (Lukáš 14:26, 27)
Na víře v něho závidí věčný život člověka (Jan 3:18,36; 11:25,26))
Víra v jeho slovo zachraňuje (Jan 8:51)
V nikom jiném není spásy (Skutky 4:12)
Má život sám v sobě (Jan 5:26)
Je soudcem živých i mrtvých (2.Timoteovi 4:1)
Podle jeho knihy života budou lidé souzeni (Zjevení 21:27; 20:12)
Rozhoduje o věčném životě a věčné smrti (Matouš 25:34,41; 10:32, 33)
Probouzí k životu ty, které chce (Jan 5:21)
Jeho jméno je nad každé jméno (Filipským 2:9)
nad všechna jména, která jsou vzývána, jak v tomto věku, tak i v budoucím (Efezským 1:21)
Před jeho jménem se skloní každé koleno (Filipským 2:10)
Jeho jméno má být vzýváno (Skutky 9:14; 2.Timoteovi 2:19)
Jeho jméno má být hlásáno po celém světě (Skutky 9:15)
V jeho jméno se křtí (Skutky 2:38; 19:5)
V jeho jménu se konají zázraky (Skutky 3:6; 4:10)
Vše se má konat v jeho jménu (Koloským 3:17)
Označuje se jménem Já jsem (Jan 8:24,58; 18:5,6)
Jeho jméno je Silný Bůh (Izajáš 9:6)
Bůh s námi (Immanuel) (Izajáš 7:14; Matouš 1:23,24)
Je Králem králů a Pánem Pánů (Zjevení 19:16)
Je Králem Izraele (Jan 1:49; Zacharjáš 9:9; viz Izajáš 43:15)
Je Cesta, Pravda a Život (Jan 14:6)
Je vzkříšení i život (Jan 11:25)
Je chléb života (Jan 6:38, 51)
Je světlem světa (Jan 1:9)
On buduje svou církev (Matouš 16:18)
On přidává do církve ty, které povolává ke spáse (Skutky 2:47)
On je hlavou církve (Efezským 5:23)
Odpouští hříchy (Skutky 7:59-60; Marek 2:5,7; Lukáš 7:48,49)
Vyslýchá modlitby (Jan 14:14)
Při smrti přijímá ducha člověka (Skutky 7:59; viz Kazatel 12:7; Lukáš 23:46)
Má být ctěn stejně jako Otec (Jan 5:23)
Celý biblický obraz Ježíše Krista Nazaretského svědčí o VTĚLENÉM BOHU, který přišel do svého vlastního světa, aby jej zachránil. „Osobnost tak originální, tak pevná a celistvá, tak dokonalá, tak lidská a zároveň tak vysoko nad vší lidskou velikostí, nemůže být podvod ani smyšlenka. ... Vymyslet Ježíše by dokázal pouze někdo větší, než byl Ježíš sám“ – Philip Schaff, historik.
c) Ježíš Kristus je Spasitelem (Zachráncem) světa
Ježíš Kristus byl skutečným člověkem, který žil v reálné historii. Tento člověk byl vtěleným Bohem a Stvořitelem tohoto světa. Ale zlomovým a klíčovým okamžikem lidských dějin je čas, kdy tento Bůh a Stvořitel vstoupil do světa jako jeho Spasitel. Ani reálnost jeho postavy, ani jeho Božství nám ještě nedává odpověď na to, PROČ PŘIŠEL. Důvod jeho příchodu vrcholící v jeho smrti a vzkříšení jsou právě tím, co vyvyšuje křestanství nad všechny ostatní náboženské systémy a co jej činí tak jedinečným: Bůh přišel, aby zachránil své vlastní stvoření. Sám Stvořitel přichází mezi hříšné stvoření a pokládá za ně svůj život. Proto je důležité chápat všechny tyto tři skutečnosti společně: Bůh zemřel ve fyzickém těle, jako člověk, a tak spasil své stvoření.
Bůh je Bohem, jenž nás zachraňuje. Je to on, Panovník Hospodin, kdo vyvádí z tenat smrti (Žalm 68:21).
Hospodin je náš soudce, Hospodin je náš zákonodárce, Hospodin je náš král, on nás spasí (Izajáš 33:22).
„Já jsem Hospodin, kromě mne žádný spasitel není“ (Izajáš 43:11; 45:21).
V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména [než Ježíš Kristus] zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni (Skutky 4:11,12). Dosvědčujeme, že Otec poslal Syna, aby byl Spasitelem světa (1.Jan 4:14).
Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky (1.Timoteovi 1:15).
„Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán“ (Lukáš 3:11).
Co všechno to znamená?
Zaprvé to znamená, že se „osobně setkáváme“ s Bohem, který nás miluje natolik, že svou lásku prokazuje vrcholným způsobem: sebeobětí.
Podle toho jsme poznali, co je láska, že on za nás položil život (1.Janův 3:16).
Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný (Jan 3:16).
Bůh prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní (Římanům 5:6-8).
V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. V tom je láska: ne že my jsme si
zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se
máme navzájem milovat (1.Janův 4:9-11).
Zadruhé to znamená, že Bůh vykonal to, co člověk sám nemohl dokázat. Člověk sám sebe nemohl spasit – zachránit. Člověk nemohl sám sebe obětovat, nemohl sám sobě odpustit hříchy, člověk nemohl za své hříchy zaplatit Bohu výkupné, člověk se sám nemohl s Bohem usmířit. Člověk se nemohl vymanit z kletby zákona, z trestu za hřích – ze smrti. Bůh v těle to učinil za něj, a tak naplnil veškerou spravedlnost.
... ve svém pozemském těle podstoupil smrt, aby vás před Boží tvář přivedl svaté, neposkvrněné a bez úhony... (Koloským 1:22).
Bůh učinil to, co bylo [Mojžíšovu] zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích, a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha (Římanům 8:3-4).
Ale Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe... (Galatským 3:13).
On si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy (1.Janův 4:10).
On byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni ... jej však Hospodin
postihl pro nepravost nás všech ... ačkoli se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti. Ale Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu (Izajáš 53:3-12).
Věříme v toho, který vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána, jenž byl vydán pro naše přestoupení a vzkříšen pro naše ospravedlnění (Římanům 4:25).
... smíření přinesla jeho oběť na kříži (Koloským 1:20).
To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření. Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem! Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti (2.Korintským 5:18-21).
Ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha. On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které jsme my konali, nýbrž ze svého slitování (Titovi 3:4-5).
Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny jako svědectví v určený čas (1.Timoteovi 2:6).
V něm [Kristu] jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny (Efezským 1:7).
[Ježíš] měl z milosti Boží zakusit smrt za všecky (Hebreům 2:9).
... Bůh, který nás spasil a povolal svatým povoláním ne pro naše skutky, nýbrž ze svého rozhodnutí a z milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy a nyní zjevil příchodem našeho Spasitele Krista. On zlomil moc smrti a zjevil nepomíjející život v evangeliu (2.Timoteovi 1:9-10).
... svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž ďábla, a tak vysvobodil ty, kdo byli strachem před smrtí drženi po celý život v otroctví (Hebreům 2:14-15).
Zatřetí to tedy znamená, že jako lidé už nemusíme sami zaplatit za své vlastní hříchy věčnou smrtí, ale „postačí“, když přijmeme způsob vykoupení, který nám Bůh nabízí zadarmo, jako svou milost. To je obsahem evangelia – Nového zákona.
Evangelium ... je moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří (Římanům 1:16).
... pokud ovšem pevně zakotveni setrváte ve víře a nedáte se odtrhnout od naděje evangelia, jež jste slyšeli... (Koloským 1:23).
... všem, kteří ho poslouchají, stal se [Ježíš Kristus] původcem věčné spásy (Hebreům 5:8,9).
Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen (Marek 16:16).
Milostí jste spaseni! (Efezským 2:5b).
A začtvrté to znamená, že Bůh vymezil konkrétní způsob záchrany, konkrétní cestu k sobě: pouze skrze Ježíše Krista („Já jsem ta cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne“ – Jan 14:6; V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni Skutky 4:12). Bůh vstoupil do tohoto světa a vysvětlil nám vše o Bohu (Jan 1:18; 17:6; 14:9; „Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas“ – Jan 18:37). Důkaz o tom, že pouze Ježíš Kristus byl určen za duchovního vůdce lidstva nám podal v jeho vzkříšení (Bůh ... ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých – Skutky 17:31; „Toto je můj vyvolený Syn [Ježíš Kristus], toho poslouchejte“ – Lukáš 9:33; „Váš Učitel je jeden, Kristus“ – Matouš 23:10). Od tohoto okamžiku lidských dějin Bůh požaduje od každého člověka jakéhokoli národa poslušnost a víru v Ježíše Krista („Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření“ – Marek 16:15). Život, smrt a vzkříšení „velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista“ je natolik velikou a nepřehlédnutelnou událostí, že Bůh nebude promíjet její neznalost.
Už ten, kdo pohrdne zákonem Mojžíšovým, nedojde slitování a propadá smrti na základě svědectví dvou nebo tří svědků. Pomyslete, oč hroznějšího trestu si zaslouží ten, kdo zneuctí Božího Syna a za nic nemá krev smlouvy, jíž byl posvěcen, a tak se vysmívá Duchu milosti (Hebreům 10:28-29).
Když tedy Bůh přehlédl ty doby nevědomosti, nařizuje nyní lidem, aby všichni a všude činili pokání. Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit obydlený svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem o tom poskytl důkaz tím, že jej vzkřísil z mrtvých. (Skutky 17:30,31).
Kdo věří v Božího Syna, má svědectví sám v sobě. Kdo Bohu nevěří, udělal z něj lháře; neboť neuvěřil tomu svědectví, které Bůh vydal o svém Synu. A to svědectví je toto: že Bůh nám dal věčný život a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život, kdo nemá Syna Božího, nemá život (1.Janův 5:10-12).
Pán Ježíš vykoná „trest na těch, kteří neznají Boha, a na těch, kteří odpírají poslušnost evangeliu našeho Pána Ježíše (2. Tesalonickým 1:7-9).
Tak budou odsouzeni všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale nalezli zalíbení v nepravosti (2.Tesalonickým 2:12).
... na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem! (2.Korintským 5:20).
Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života (Zjevení 22:17).
d) Učení Ježíše Krista – Kázání na hoře (autor: Paul Earnhart)